Hasičské básničky

Otištěno v Hasičském kalendáři rodinném 1895-1911

České hasičství

Naše české hasičství,

dobrovolný voj,

v zdravé, plodné půdě tkví

dobrý vede boj

pro bližního bezpečí,

s živly zápasit,

dovede jen statečnost,

pravý lidský cit.

Naše české hasičství,

dobrovolný voj,

v zdravé, plodné půdě tkví

dobrý vede boj

pokrok, svornost, přátelství,

vnáší do svých řad,

pro obecné úkoly

učí pracovat.

Naše české hasičství,

dobrovolný voj,

v zdravé, plodné půdě tkví

dobrý vede boj

v pluky řadí český lid,

v nerozbornou mez,

a tak baštou národní

činí každou ves.

Hrdina

Hořela vesnická chalupa

dřevěná, na střeše mech,

v komůrce zůstala stařena

nemocná v plamenech. –

"Kdo z vás se odváží života?"

Deset nás skočilo vpřed;

nejmladší tam, kde stál velitel,

prosebně upřel svůj hled.

"Nuže jdi!" rozhodl náčelník,

pohnutím hlas se mu třás´

hoden jsi takové úlohy,

protože´s nejmladší z nás.

Skočil a zmizel. – A napjatě

hledíme v plameny vstříc.

V tom chata náhle se zhroutila –

Hrdina nevyšel víc.

Otištěno v Hasičském kalendáři rodinném 1909

Záliba

S milenkou když z okna hledím,

po vojínech vrhá zrak,

se zálibou na ně patří

a jejich krásu líčí pak.

Jak jsou statní! Lesklá čáka,

límec, na něm hvězdička! –

těm by hned prý dala srdce,

náležela celičká.

"Nuž buď s Bohem, dej jim srdce" –

a již chci opustit dům;

tu mne chytne, s pláčem prosí:

"Dej se aspoň k hasičům!"

Písnička

Ó, mám ráda hasiče,

od lezecké čety,

on je štíhlý jako len

na podhůře setý.

Pod okénko v podkroví

prostřed lomenice,

pro hubičku vyšplhá

jako veveřice.

A že všecky živly má

stále ve své moci,

z ohně by mě vynesl

třeba o půlnoci.

Otištěno v Hasičském kalendáři rodinném 1908

Píseň stříkače

Vytryskla voda hubicí,

v hrdle jí třaská a bouří,

v požáru vřavém, sykotu

tříští se, stříká a kouří.

A v proudu čistém oblouku

odleskem plamene hrá to,

jako bych chrlil do ohně

tekuté stříbro a zlato.

Hle, kterak vírem nad střechou

s jiskrami kapky se rojí!

Na kterou z dívek kapička,

ta bude ženuškou mojí.

Otištěno v Hasičském kalendáři rodinném 1897

Hasičská čamara

Hasičská čamara prostá a milá,

jakoby k oběti ušita byla,

bez ozdob, bez lesku, beze vší pýchy,

jako je hasič náš skromný a tichý.

Smělost a odvahu v hrudi však kryje,

pod ní jen junácké srdce vždy bije,

ke službě laskavé, k ústrku tvrdé,

vlasti své oddané, na svůj lid hrdé.

Hasičská čamara prostá a milá,

jakoby k oběti ušita byla,

bez ozdob, bez lesku, beze vší pýchy,

čestná a blažící za hrob až tichý.

Otištěno v Hasičském kalendáři rodinném 1908

Píseň hasičů

Jsem hasič, to má chlouba, to má čest,

ni zisk, ni slávu nikde nehledám,

můj život lidstvu zasvěcen jest

a milerád jej stokrát v oběť dám.

S radostí vrháme se v krutý boj,

v horoucí peklo, výheň plamennou,

k bližnímu láska nejlepší je zbroj,

ta tvoří sílu tisíciramennou.

My svorně, ruku v ruce, s druhem druh,

konejme s láskou svoji povinnost,

ochráncem dobré věci jest sám Bůh,

vědomí dobré – odměny to skvost.

A kdyby přece s živlem souboji

mě osud určil k smrti v plamenech,

že vykonal jsem povinnost svoji,

to osladí mi poslední můj vzdech.

Otištěno v Hasičském kalendáři rodinném 1895

Při požáru

„Ustoupit!“ povel ječel krátký,

„ustoupit, rychle ustoupit!“

Mžikem se všichni vrháme zpátky.

V tom výbuch strašný smetl kryt.

Tašky a latě, prkna i krovy

k obloze letí, víří vzduch,

ohnivý jícen povstal zas nový.

Rázem nás přešel zrak i sluch. –

„Nastupte!“ Skokem pílíme v řady.

Hluboké ticho okamžik. –

Jeden z nás chybí a je to mladý,

odvážný, smělý náčelník. –

Doprostřed dvora na tvrdý kámen

výbuch jím s výše vztekle švih´,

hrdinství hledí z rozpjatých ramen

i z jeho zraků strnulých.

Otištěno v Hasičském kalendáři rodinném 1911

Tulák

Nechtěli mu nocleh dát

ani v chlévě, ještě z vrat

vyštvali ho vzteklým psem,

aby nechodil jim sem.

Malátnými kročeji

potácel se v závěji

„Zhyň si, zhyň! Míníte, vím,

ale já vám zatopím!“

Zkřehlý byl, že sotva moh´

sirku držet – Vzňal se stoh. –

Vesel, jako zmámený

hledí v tiché plameny.

V tom už sedlák jako drak

uchvátil jej „Tak ty tak!“

A než tulák jenom vzdech´,

zmizel v rudých plamenech.

Ráno přišla komise

shořel tulák. Neví se,

nejspíš v stohu na noc byl

a sám nějak zapálil.

Otištěno v Hasičském kalendáři rodinném 1909